Dopady na ekosystémy
Adaptabilita přírodních ekosystémů je významně snížena předchozími zásahy člověka do krajiny. Z nejvýznamnějších lze uvést odlesnění krajiny, regulace vodních toků a odvodnění zemědělské a lesní půdy, scelování polí a nešetrné postupy v zemědělství, přeměnu lesních ekosystémů na ekologicky silně labilní hospodářské porosty či zástavbu a fragmentaci krajiny. Velká část zemědělských ploch v Libereckém kraji je odvodněna, jak ukazují obr. 10 až 13 (v mapách je zanesena pouze zdokumentovaná část odvodňovacích zařízení, která však zdaleka nepokrývá 100 % skutečně odvodněných ploch).
Mapa odvodnění zemědělských ploch v Libereckém kraji (zdroj: https://geoportal.kraj-lbc.cz/voda
Ve městech lze očekávat zejména dopady spojené s městským tepelným ostrovem, jako je např. častější výskyt horkých vln, či zvýšené koncentrace troposférického ozonu a dalších škodlivých látek v ovzduší. Dalším nebezpečím pro obce, posilovaným přímo zástavbou území, jsou přívalové srážky a související lokální povodně. Plošně omezená zaplavení povrchu mohou nastávat i zcela výhradně uvnitř intravilánu v důsledku přetížení ideově i technicky zastaralých městských odvodňovacích systémů.
S ohledem na stále stoupající emise CO2 a pokračující odlesňování, stejně jako nedostatečné změny legislativy i v případě států, které ratifikovaly Pařížskou dohodu, se nelze v dohledné době spoléhat na zvrat stávajícího trendu. S rostoucí globální teplotou se při tom bude blížit okamžik (předpokládán při oteplení o přibližně 2 °C ve srovnání s teplotou před průmyslovou revolucí), kdy se proběhlé změny stanou z hlediska lidských možností nevratnými a vývoj klimatu nabere v současnosti nepředvídatelný charakter (např. oceány v důsledku teplotou snížené rozpustnosti plynů přestanou být příjemcem rostoucího množství CO2 v atmosféře a stanou se jeho novým zdrojem).