Dopady změny klimatu na vodní režim

Vláhová bilance počítá pouze s rozdílem srážkových úhrnů a evapotranspirace, což je součet velikosti výparu a ztráty vody transpirací rostlin. I vyrovnaná vláhová bilance tedy ve výsledku znamená pokles hladiny podzemních vod a průtoku vody ve vodních tocích, nemluvě o vodním stresu rostlin (v reálu totiž nebude 100 % srážkové vody rostlinám k dispozici). 

Klesající průtoky ve vodních tocích budou mít jednak přímé dopady na vodní organismy, jednak bude docházet ke zhoršování chemických vlastností vody v důsledku rostoucího podílu vypouštěných odpadních vod v řekách. Samočistící schopnost vodních toků bude dále snižována vyššími teplotami. 

Opakování let s jen mírně pozitivní až zápornou vláhovou bilancí vede nejen v Libereckém kraji k dlouhodobému úbytku zásob podzemní vody, což se projevuje dlouhodobě sníženou vydatností mělkých zdrojů podzemní vody a pramenů (viz obr. 3 a 4).

V podnormálních stavech jsou i vodní toky, které jsou v bezesrážkových periodách zcela závislé na podzemních vodách. S výjimkou krátkodobých vzestupů po vydatných deštích zůstávají vodní toky v Libereckém kraji v posledních letech dlouhodobě pod svými průměrnými stavy pro daný měsíc (viz obr. 5). 

Chronický deficit podzemních vod je v Libereckém kraji z hlediska významu nejmarkantnější
u hlubokých zvodní v Severočeské křídové pánvi, které byly na území Libereckého kraje v červenci roku 2019 na mimořádně podnormální úrovni (viz obr. 6), a to i přes výše uvedený průměrný srážkový úhrn první poloviny roku. Závažnost tohoto stavu zvyšuje skutečnost, že tyto hluboké zvodně reagují relativně pomalu na dlouhodobý vývoj vláhových podmínek, nikoli na aktuální ani krátkodobou situaci na povrchu.

Obr. 6: Stav hlubokých podzemních vod v červenci 2019 (zdroj: ČHMÚ, www.chmi.cz)