Vegetační indexy
Jednou ze základních oblastí využití dálkového průzkumu Země (DPZ) je mapování vegetace – její rozšíření a prostorové uspořádání na zemském povrchu, odhad a hodnocení jejich změn v čase. Mapování vegetace pomocí metod DPZ umožňuje nejen kvalitativní hodnocení, ale i kvantitativní hodnocení stavu vegetace, a tím podává více reálné informace, než je tomu u map potenciální vegetace, které jsou založeny na vztazích vegetace – klimatické faktory.
Spektrální neboli vegetační indexy jsou běžně používaným způsobem, jak vyjádřit v číselné podobě a poté i v mapě charakteristiky vegetace. Pomocí vegetačních indexů lze z informací, které jsou obsaženy v multispektrálním obrazu, získat jedinou hodnotu vypovídající o přítomnosti či stavu vegetace. Na mapování vegetace pomocí metod DPZ pak navazuje studium využití a pokryvu Země (land use/land cover).
Vegetační indexy slouží jako zástupná hodnota či náhražka vegetační složky v mnoha modelech ekologických procesů jako evapotranspirace, transpirace a fotosyntéza, koloběhu uhlíku apod., a také jsou vstupní hodnotou pro výpočet mnoha dalších ukazatelů (Honková, 2008).
Odrazové vlastnosti listů jsou, v daných intervalech vlnových délek, charakterizované třemi základními faktory (L. KUMAR, K. SCHMIDT, S. DURY, 2002; HOMOLOVÁ ET AL., 2013): silnou absorpcí listových fotosyntetických pigmentů, především chlorofylu ve viditelné části spektra (vlnové délky 400–700 nm, VIS – visible region), strukturou listů v oblasti blízkého infračerveného spektra (700–1300 nm, NIR – near infrared region) a převažujícím obsahem vody a proteinů (a dalších chemických látek) v oblasti krátkovlnného infračerveného spektra (1300-2500 nm, SWIR – shortwave infrared region) (Bohovic, R., 2016)
- rozdílové (DVI)
- poměrové (jednoduché, NDVI, upravené NDVI),
- ortogonální (vzniklé lineární kombinací spektrálních pásem)